Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Máme velice moudrého psa,“ chlubí se Pepa spolužákovi Lojzovi, „každý den ráno nám nosí noviny z trafiky!“ „No a co… To umí mnoho psů.“ „My ale tomu našemu nedáváme peníze!“