Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Nový ředitel školy jde po chodbě a z jedné třídy slyší velký hluk. Vstoupí dovnitř a chytí za límec vytáhlého kluka, který nejvíc křičí. Neposlouchá jeho protesty a energicky ho vyvede na chodbu a postaví do kouta. Po chvíli zaklepe na dveře ředitelny několik žáků: „Prosím, můžeme už jít domů?“ „Proč?“ „Asi odpadne hodina, když učitel stojí v koutě.“