Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pan Jasný dovolil své ženě projet se novým autem. Po delší době potká souseda a ptá se ho: „Neviděl jste moji ženu? Je pryč už dobré tři hodiny.“ „Jo, viděl. Sbírá u lesa nějaký šrot.“