Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Stojí muž na zastávce a v tom k němu přijede kámoš ze střední školy se slovy: „Pojď se projet, mám auto za milion.“ „Na to ti kašlu, čekám tu na autobus za čtyři a půl milionu.“