Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Manželé přijdou pozdě do divadla a cpou se doprostřed řady. Při té příležitosti on šlápne na kraji sedící slečně na nohu, ani se neomluví. Po přestávce se zase zdrželi a opět všichni vstávají. Pán se zeptá slečny na krajním sedadle, jestli to je ona, které šlápl na nohu. „Ano, ale to nic nebylo, nedělejte si starosti.“ „Drahá, pojď, jsme tu dobře.“