Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Baví se dvě duše v ráji: „Jaká byla poslední věta, kterou jsi slyšel na zemi?“ „Byl to hlas mé ženy. Říkala mi, že když ji na chvilku pustím k volantu, budu úplný anděl.“