Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přijde pán na dvorek, kde si hraje malá holčička a ptá se jí: „Kdepak je tvůj tatínek? Potřebuji s ním mluvit.“ „Tak jděte do chlíva, on tam krmí prasata. Poznáte ho hned, má na hlavě čepici.“