Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Když jsem byl na lovu v Africe,“ vypravuje cestovatel, „byl jsem jednou nucen přespat v džungli pod stromem. A představte si, že se ke mně přiblížil zezadu lev tak blízko, že jsem cítil na krku jeho dech.“ „A co jste udělal?“ zeptal se netrpělivě jeden posluchač. „Vyhrnul jsem si límec.“