Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Tak na co jste si dnes, děti, hrály?“ ptá se babička vnoučat. „Na bělochy a černochy…“ „Černoši se museli začernit?“ „Ne, stačilo, že běloši se umyli.“