Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V katolické školní jídelně postaví učitelka k hromádce jablek cedulku: „Vezměte si pouze jedno. Pán Bůh se dívá.“ O kousek dál leží na stole hromádka sušenek. Malý chlapeček k ní připíše cedulku: „Vezměte si, kolik chcete. Pán Bůh sleduje jablka.“