Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Zraněný řidič, jehož vyprostili z auta, přichází k vědomí a ptá se sestřičky, která se nad ním sklání: „Kde to jsem?“ „Číslo sto šedesát,“ odpoví sestřička. „A prosím vás, to je nemocniční pokoj nebo cela?“