Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přes plot zahrádek rozmlouvají dvě sousedky. „Prosím tě, Jaruno, proč si nedáš k těm sazenicím nějakého strašáka?“ „Ale, na co, vždyť jsem na zahradě skoro celý den.“