Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Do nebe přilétne dušička. Je celá pomačkaná, v ruce ještě drží pokroucený volant. Přichází před soudnou stolici Boží a po chvilce přilétne její anděl strážný, celý udýchaný se omlouvá: „Já sice mám trénovaná křídla, ale on jel tím Porschem tak rychle, že jsem mu zkrátka nestačil.“