Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Sedí dva šachisté nehybně u stolu nad rozehranou partií. Po chvíli jeden z nich povídá: „Jste na tahu.“ „A to jste mi nemohl říct už včera?“ odvětí druhý.