Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Pročpak nemáš domácí úkol?“ ptá se učitelka žáčka. „Protože jste včera vypadala hrozně špatně, takže jsem si myslel, že budete mít chřipku a zůstanete doma v posteli.“