Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V hodině tělocviku leží žáci na zádech a ve vzduchu šlapou nohama jako při jízdě na kole. Učitel vidí, že jeden žák necvičí. „Petře, proč nešlapeš?“ „Právě jedu z kopce.“