Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Babička ke svému vnukovi na konci prázdnin: „Pepíčku, tak teď už budeš chodit do druhé třídy? To už budeš moci sám utírat nádobí.“ „Že já raději nepropadl!“