Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
K Novákům vlezl v noci oknem zloděj. Na chvíli se zastavil u okna, aby se rozkoukal, když tu slyší hlas pana Nováka: „Co tady chcete potmě najít, když já tu nic pořádného nevidím ani za světla?“