Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Stěžuje si paní u pekaře, že jí prodal plesnivý chléb. Pekař se samo sebou brání: „Paní, přece mě nebudete učit péct. Já pekl chleba už dávno před tím, než vy jste se narodila.“ „No jo, ale proč ho prodáváte až teď.“