Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Řekni mi, Jirko,“ povídá vyčítavě maminka, „proč se zrovna kamarádíš s tím Kájou. Vždyť je to nejhorší žák ve třídě. Co se ti na něm tak líbí?“ „No právě to, že je nejhorší. Kdybychom ho tam neměli, tak bych to byl já.“