Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Parašutisté sedí v letadle, které stoupá z letiště, a připravují se k výskoku. „Dáš si jablko?“ ptá se během stoupání jeden druhého. „Jo, dám si.“ Po několika minutách se ptá znovu: „Dáš si ještě jablko?“ „Jo, dám, ale kde ta jablka pořád bereš?“ „U tebe v batohu.“