Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Pane doktore, večer nemohu usnout, musím neustále myslet na tisíce věcí.“ „Před spaním vypijte sklenici kyselého mléka.“ „A pak klidně usnu?“ „To sice ne, ale budete myslet jen na jednu věc.“