Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Synek po příchodu domů: „Tatínku, zítra je ve škole třídní schůzka. Ale jen pro užší kroužek.“ „Tomu nerozumím…“ „Bude tam paní učitelka, pan ředitel a ty.“