Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Návštěvník výstavy umění se ptá autora: „To jsou všechno vaše sochy?“ „Ano. Všechny jsem je vytesal z mramoru.“ „A jak jste věděl, v kterém kusu kamene se skrývají?“