Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Jestli hned nesníš ten výborný puding, co jsem ti uvařila, dám ho tomu velkému psu, co věčně obíhá kolem našeho domu!“ „Jen mu ho dej, mami, a uvidíš, jak rychle přestane obíhat!“