Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Mladá maminka byla se svým synkem na návštěvě u známého doktora. Nijak se nesnažila bránit malému rošťákovi, který přehraboval doktorovu pracovnu. Když se však ozval obzvlášť silný rachot sklenic, ptá se doktora: „Doufám, že vám nevadí, že si tam Pepíček hraje.“ Doktor se usmál a klidně odpověděl: „Nevadí. On ztichne, až se dostane k jedům.“