Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Cestovatel na jednom z tichomořských ostrovů se ptá domorodce: „Nebojíte se lézt na ty vysoké palmy a sbírat kokosové ořechy?“ „Sbírá je za nás vítr.“ „A co když nefouká?“ „To je potom špatná úroda.“