Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Z kuchyně spěchá do sálu číšník a úslužně se klaní před hostem: „Nesu vám radostnou zprávu, pane! Měl jste naprostou pravdu. Nebyla to polévka, byla to skutečně voda na nádobí!“