Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
U lorda Edwarda je na návštěvě jeho americký velkoprůmyslový přítel. Sedí na terase, popíjejí whisky, pokuřují a Američan se ptá: „Lorde, jak to děláte, že máte tak krásně hustý trávník?“ Lord odpoví: „Každý týden ho pravidelně stříháme.“ Američan na to: „To děláme taky, ale přesto nemá tak sytě zelenou barvu.“ Lord podotkne: „A taky ho každý podzim hnojíme popelem z dubového dřeva.“ Američan se diví: „My taky, ale přesto není tak stejnoměrně hustý.“ Lord se zamyslí: „Tomu nerozumím... A děláte to taky už pět set let?“