Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Plukovník přehlíží vojáky, tu se u jednoho zastaví: „Co to máte s okem?“ „To je umělé oko, pane plukovníku.“ „A copak je to takové umělé oko?“ „To je oko ze skla, pane plukovníku.“ „To je jasné, že ze skla, vždyť skrz něj musí být vidět.“