Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Paní v husté mlze sledovala pro jistotu koncová světla auta, které jelo před ní. Najednou se před ní auto zastavilo a nestačila zabrzdit. Ozvala se rána. Paní vyběhla rozčilená ven. „Proč jste, prosím vás, tak prudce zastavil?“ vyčítá řidiči. „Protože jsem vjel do své garáže.“