Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Zlobí se tatínek na syna: „Jakube, kde ses dnes tak dlouho toulal?“ „Byl jsem ve škole, pracoval jsem přes čas.“ „Jak to?“ „Chci si totiž vzít v pátek volno.“