Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Jak jde život, kamaráde? Slyšel jsem, že jsi prý nastoupil u pošty.“ „Je to tak.“ „A co jako u té pošty děláš?“ „Razítkuji dopisy.“ „Není to trochu jednotvárná práce?“ „Jednotvárná? Vůbec ne. Každý den měníme datum.“