Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Tak mně přece řekni, miláčku, jaké to bylo u jasnovidce?“ „Ale, abych ti řekl pravdu, vůbec jsem tam nešel.“ „Měl jsi strach z budoucnosti?“ „To ne, ale jasnovidec mě zklamal už napoprvé. Jak jsem zaklepal, zeptal se: Kdo je?“