Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přišel takhle zákazník k holiči, sedl do křesla a povídá: „Chtěl bych to takhle: jednu kotletu nechat do půli tváře, druhou celou vyholit. Nahoře to ostříhejte, aby to trčelo přímo nahoru a nedalo se to česat, a vzadu mi vyholte pár míst až na kůži.“ „Pane, takhle vás ostříhat nemůžu!“ „Jak to, že ne? Minule jste mě takhle ostříhal!“