Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V autobuse sedí vedle staršího pána malý kluk a vytrvale popotahuje nosem. Pána to dopalovalo čím dál víc, až to nevydržel: „Nemáš kapesník?“ Hošík na něj nedůvěřivě pohlédl: „Mám, ale nepůjčím…“