Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Vejde pán do obchodu s oděvy. „Prosím vás, mohli byste mi vyndat z výlohy to žluté sako?“ „Samozřejmě, pane, hned to bude.“ „Tak vám mockrát děkuji,“ říká pán a odchází, „já už jsem se na tu hrůzu nemohl dívat.“