Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Při kouzelnickém vystoupení: „Vážené publikum, nyní se dobře dívejte. Uvidíte, co jste ještě nikdy neviděli: židle a stoly se lehce zvednou a bez použití jakékoli síly se přenesou o kus vedle…“ „A nemohl byste zítra přijít k nám?“ ozve se muž z publika. „Já se zítra stěhuji.“