Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Do knihkupectví vstoupí žena a táže se prodavačky: „Mám nemocného muže. Měla byste pro něj nějakou knížku?“ „Myslíte modlitební?“ „Ale ne, tak zlé to s mým manželem zase není.“