Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Chvíli před polednem zastavil policista paní Novákovou, zrovna když odvážela od školy svoji sedmiletou dceru na předním sedadle auta: „Paní, vy nevíte, že na předním sedadle smí děti jezdit až od dvanácti?“ „Vy ale naděláte pro pět minut.“