Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Otec poslal za trest syna dříve spát. Po chvíli se ozve z pokoje: „Tati.“ „Co je?“ „Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?“ „Ne. Měl ses lépe chovat. Už toho nechej nebo ti naplácám.“ Za pět minut se z pokoje znovu ozve: „Tati.“ „CO JE?“ „Až mi půjdeš naplácat, mohl bys s sebou vzít sklenici vody?“