Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Tati, prosím tě, pomoz mi vypočítat domácí úkol z matematiky.“ „Nejdřív nad ním popřemýšlej sám.“ „Ale já už jsem popřemýšlel.“ „A co jsi vymyslel?“ „Že poprosím tebe.“