Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přijde pacient k doktorovi, ten ho prohlídne a povídá: „Člověče, proč jdete tak pozdě? S tímhle problémem jste měl přijít tak před dvaceti lety!“ „Ale, pane doktore, já už s tím před dvaceti lety u doktora byl.“ „Jo? A co vám řekl?“ „Řekl: Koukej vypadnout, ty simulante!“