Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Maminka se ptá malého Jirky: „Pročpak nechceš jíst? Před chvílí jsi tvrdil, že máš hlad jako vlk.“ „To mám, ale viděla jsi někdy vlka jíst dušenou mrkev?“