Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Prosím vás,“ povídá ve frontě jeden pán druhému, „to nemůžete poslat toho psa pryč?“ „Proč, vy se ho snad bojíte?“ „To ne, ale pokaždé, když jde kolem mě, zvedne nohu!“