Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Unavený poutník dorazí do venkovského hotelu a pronajme si pokoj. Ráno ho budí neodbytný číšník. „Honem vstávejte, pane, je půl deváté a v salónku se scházejí hosté. Je mi líto, musíme už prostírat a potřebujeme vaše prostěradlo.“