Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jdou dva lidi po poušti a ztratili se. Tak se zeptají beduína, kam jít: „Prosím vás, jak se dostaneme do nejbližšího města?“ „Jděte pořád rovně a v úterý zahněte doprava.“