Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na ulici stojí kluk a pláče. „Chlapečku, proč pláčeš?“ ptá se ho kolemjdoucí pán. „Bráška rozbil u sousedů okno!“ „Ale, proto přece nemusíš plakat ty?“ „Musím. My jsme s bráškou dvojčata a tatínek nás od sebe nerozezná!“