Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Ptá se paní učitelka žáka: „Které zvíře je pro nás nejdůležitější?“ „Kuře.“ „A proč právě kuře, Jirko?“ „Protože se dá sníst ještě dříve, než se narodí!“