Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dcera pozoruje svou matku, jak si na obličej nanáší pleťovou masku. „Proč to děláš?“ „Abych byla krásnější.“ Po hodině ji opět pozoruje, jak si pleťovou masku sundává. „Vzdáváš to?“